Bludný kruh 2017 aneb čeho by se bajker bál?
Štítky:
MTBO | závod | horké kolo
Dlouho jsme nikde pořádně nezabloudili, natož pak na kole. Minulý víkend se to naštěstí podařilo změnit. Jak by ne, když se v Tišnově konal další, v pořadí již čtvrtý ročník orientačního závodu horských kol Bludný kruh!
Proč to dělám? Říkal jsem si hned v prvním kopci na Květnici. Úvodní checkpoint jsme hledali na ostružiním zarostlé Malé skále. Parťák Pavouk hecoval "dupej", "brus to", "chcu slyšet vrtulník". Nejraději bych ho skopl z kola :)
Celkem rychle jsme v mapě našli další ústřižek a zjistili jsme, že máme nabrat směr Rašov, konkrétně Crhová. Z checkpointu jsme odjížděli první a cestou dolů míjeli ohleduplné závodníky, kteří nám dávali prostor ke sjezdu. Po chvíli jsme se vlastně už tradičně sjeli s jezdci týmů Don Cider a Nebuď chvílu. Další kopec... No nic, dali jsme se na vojnu, musíme bojovat. Minuli jsme ideální cestu a odměnou za špatnou stranu louky nám byla dvě hluboká koryta, která jsme museli překonat. Na Crhové žádné zdržování! Už jedou další a další závodníci. Organizátor nás poslal na konec naučné stezky u staré zdi obory nad Lomnicí. Mohli jsme se vrátit a na další checkpoint (Veselský chlum) jet po červené do Lomnice a pak po zelené dál. Nicméně! Kde končí naučná stezka, začíná poučná. Prudký sjezd korytem kolem kamenné zdi vyznačující původní hranici lomnické obory je jeden z nejzábavnějších v regionu. Brždění ramenem o strom, sedlo před obličejem nebo kolo vedle sebe.. tento sjezd pojal každý po svém. Jak se říká "učený z nebe nespadl", tak mě napadá dovětek "ale z kola jo a mockrát".
Veselský chlum. Proč?! No jo, je to do kopce a někde těch 2500 výškových metrů nasbírat musíme. Výhled z Veselského chlumu patří k mým nejoblíbenějším, ten nikde nekoupíte. Křížovice přes Ochoz a Běleč, pak táhlým stoupáním až do vesnice. Ha! První checkpoint s občerstvením (děkujeme)! Věděli, proč to dělají. Další kontrola nás totiž čekala na Kopicově vrchu. Čekala celkem dlouho. Z Dolního do Horního Čepí je to na pořádný brainstorming. Za ty dva kilometry v kopci si stihnete promítnout minulost a důkladně zvážit budoucnost...asi není dobré v tomto stavu činit zásadní rozhodnutí, ale na druhou stranu, kdy jindy? Docházel cukr...nejdřív přestanou fungovat nohy a chvíli po té hlava. Nejlepší chvíle zabloudit. Honem gel!
Doposud jsme se na kontrolách, ale i cestou k nim, potkávali s Don Cidery a Nebuď chvílu. Na Kopicově vrchu jsme společně byli naposledy. Každý jsme měli svou hlavu a volili vlastní cestu. Za to jsem moc rád! Na sjezdovku nad Kovářovou jsme přes údolí vyšplhali už každý zvlášť, a tak se drželi až do cíle. Za Kovářovou nás čekala krásná vyhlídka na Maria Laube, odkud se nabízí technický a velmi zábavný sjezd ke hradu Pernštejnu...obvykle. Po nedávných bouřkách nám cestu zpříjemnila opičí dráha v podobě několika padlých smrků. Po 40km se vám pod nimi moc plazit nechce.
Zlaté padlé smrky! Z Maria Laube jsme měli namířit směrem na Sejřek. No ano, po zelené. Místní lesní správa z ní učinila hotový tankodrom, taže kolo na záda a dupeme! Pavouk, výkonnostní jednotka naší dvojice, mě cestou motivoval různými bojovými pokřiky. Pár bych jich uvedl, ale nemám je v rejstříku slov vhodných pro veřejnou publikaci :D Za Sejřkem si vlídná dvojice na checkpointu krátila chvíli hrou v Scrable. Chtěl jsem si taky chvíli zahrát, ale kolega nebyl myšlence zcela nakloněn. Říkal tuším něco jako "Honem, holomku líná! Pospěš příteli! O nic nejde, ale trošičku přidej!" (čti: Ty vole zaber nebo nás dojedou a to se poseru!)
Když už toho máte plný zuby, vždycky se něco stane. Defekt.... o 300 metrů dál druhý. Vyhrkla ze mě podobná slova jako z Pavouka při neustálé motivaci (jéminánku, himmellaudon, sákryš to je pech) a dvakrát jsem měnil duši. Později jsme zjistili, že ve stejném sjezdu jeden ze závodníků ošklivě upadl a přilba mu hodně pomohla!
Honem do údolí, pak na kopec (Pláňavy), pak zase do údolí, pak opět na kopec... už ani nevím kolik jich bylo a najednou jsem držel v ruce pivo... komu se nelení, tomu v cíli donesou pivo :) Dojeli jsem druzí za Don Cider týmem a chvíli před Nebuď chvílu, kteří si pěkně zahoubařili nad Pernštejnem, a tak nás ani přes dva defekty krátce po sobě nedojeli. Jejich přístup byl ale moc sympatický (chleba se sádlem, panáček...:)
V cíli jsme zjistili, jak dopadl první dětský Bludný kruh, který měl cca 12km trať a zúčastnily se ho rodinky s ratolestmi. Moc fajn nápad a doufám, že ho Honza příští rok zopakuje! Stejně jako afterparty, guláš, pivo, guláš, pivo a tak několikrát dokola.
Moc díky všem, kteří se zasloužili o tradiční atmosféru tohoto komorního hardcore počinu. Ještě větší dík patří týmu organizátora! Za povedené a výstižné fotografie může Milan Ferov, kterému také patří díky!
Sice mě to prvních 20 kilometrů moc nejelo a dalších 49 už vůbec ne, ale už teď se těším, jak si budu cestou nadávat za rok!
Na vlastní kůži zažili: Pavouk, Vítek a spousta dalších dotlučených, propocených, unavených, ale šťastných závodníků.
Trasa Pavího týmu zde: https://flow.polar.com/training/analysis/1665907210