Jako už každý rok i letos jsem se nemohl dočkat posledního adventního víkendu. Tedy toho předvánočního. Pravidelný SetUp tohoto víkendu je: obchody narvané k prasknutí, marast na silnicích, inverze, všeobecná panika z nadcházejících svátků a... na horách vymeteno!
Tentokrát padl los na krátký výlet. Nic vélkého, takže Malá Fatra. Vypadalo to na pěknou čerstvou sněhovou nadílku...
V sobotu ráno jsem si přivstal, abych na ten rychlovýlet nabalil. Ještěže máme ty fejsbůky, protože jinak by mě těžko kdo donutil místo pekárny navštívit řezníka... když ale místní umělec Pepa Jůza odpověděl na řečnickou otázku "co s sebou na víkend v horách?" trefně "uzenou kýtu, teplou!", nedalo se nic dělat. Nakrájel nám ji na "tenké" voňavé plátky...prý co plátek, to jeden rohlík :) Dobře jsme zahájili!
A jak už to někdy bývá, tak i cesta může být hodnotným zážitkem. Kromě toho, že se kolem cest povalovala auta po polích, což byl zážitek sám o sobě (každých pár kilometrů bouračka), nabídly se i další zážitky. Tak například ranní sobotní nákup ve Vizovicích.... kdo nezažil, nepochopí... Dialog: "ses všera ňák brzo vypařil né" "no už sem byl dost vypařené"... v tomto duchu nakupovali asi všichni...advent, Vizovice :D
Další překvápko u cesty protínající Horní Lideč...
Do Kunerádu jsme dorazili až kolem poledního a s odpoledním sluníčkem vystoupali mrazivou dolinou. S paprsky jsme se setkali až na hřebenu, kde jsme to náležitě oslavili!
Nahoře už bylo sněhu nad kolena, a tak jsem mlčel o svém výborném nápadu nebrat s sebou sněžnice. Je to jenom kousek ;)
Ubytovali jsme se v Grandhotelu Partyzán, který je po rekonstrukci a kromě vybaveného apartmánu s vlastní kuchyňkou a několika lůžky nabízí i zimní terasu s výhledem do širokého okolí. Hezky se o něj místní chlapci starají! V útulně bylo čisto a uklizeno. Dřeva dostatek... tak to má být...Díky! Jak našli, tak zanechali...
Jako snad ze všech okolních kopců byl vidět dominantní Klak. Ještě na jaře kříž ležel...někdo se o něj postaral.
Večerní zábava probíhala v duchu citací z antické literatury, hodnocení milníků a podstaty zániku padlých civilizací a samozřejmě došlo i na šachy... ty na hory patří...příště tu kytaru zase vezmu! Neubránili jsme se ani pozvání k návštěvě nedaleké chaty. Tradiční pohostinnost nám zpříjemnila večer...(pozor, fotografie obsahuje product placement)
Pamatuju si, že jsme byli odhodlaní vstávat brzo, abychom stihli výhod slunce na kopci. Někdy před šestou ranní jsem chvíli postával před chatou a přemýšlel, jestli náhodou ta mlha není jen pár metrů a jestli nahoře náhodou nebude pěkně. Nebylo...nemůže se to podařit vždycky. Vůbec mě to nevadí...ani trochu...Strčte si to slunko za klobouk!!!
Takové to mlhavé adventní dopoledne po kolena ve sněhu má taky svoje kouzlo, nemyslíte?
Bylo to šup sem, šup tam... Což bohatě stačí!!!
Na vlastní kůži zažili: Honza, Marek, Vítek