MTB po Žďárských Vrších

    Někdy se člověku vážně nechce vstávat brzy po ránu. Tím spíš pokud je neděle. Jsou ale dny, kdy se netrpělivě převalujete z boku na bok a čekáte, až konečně zazvoní budík. Přesně takové bylo nedělní ráno, kdy jsme měli vyrazit na kola na Vysočinu. Důležité je, pořádně se na takový výlet vyspat. Ale jít v sobotu spát brzy? Ne ne…nikdy se nepoučíme.

    Ráno jsme ještě krátce servisovali kola, protože špinavé a nenamazané kolo vážně nejede. Kolo naopak namazané být musí. Vzhůru na nádraží. Rychlík do Žďáru měl samozřejmě zpoždění, tak byl naštěstí čas na kávu. Nálada byla více než dobrá a očekávání obrovská. Oprávněně! Vysočina a její pěšinky patří k tomu nejlepšímu, co může naše vlast vyznavačům MTB nabídnout.

    Ze Žďáru jsme si to po modré namířili do Nového Města. Počasí bylo velmi chladné a jen zřídkakdy zasvítilo sluníčko. Museli jsme se zahřát poctivým šlapáním.

    V Novém Městě jsme chvíli obdivovali mapy singl treků a pak jsme si vybrali vlastní cestu směr  Vlachovice. Na otevřených pláních to pěkně foukalo a pocitová teplota musela být kousek nad bodem mrazu. První zářijový víkend nás to docela překvapilo.

    Pak už jsme „jenom“ šlapali a šlapali, až jsme došlapali na Devět skal. Cestou jsme se detailně seznámili s velkou spoustou kořenů a kamenů místních stezek. Není pěšina jako pěšina. Například cestička z Malínské skály je opravdu příjemným cyklozážitkem.

    Milovy, Blatiny, Sněžné, Buchtův kopec a pak velmi rychlý sjezd do Daňkovic. Ten alespoň částěčně vynahradil předchozí bloudění po polích pod Buchtovým kopcem. Inu, kdo chce kam…

    V Daňkovicích nás čekala odměna v podobě hovězího steaku, který dodal energii potřebnou na cestu domů. Byli jsme teprve před polovinou trasy, takže se energie, především ta psychická, docela hodila.

    Vzhůru do sedel. Chceme přece stihnout pernštějnské pěšinky za světla!  Líšná, Věcov, Míchov, Lísek, Rozsochy, Vojetín, Rodkov, Rožná, Suché Louky, Věžná a hele.. už jsme skoro doma...

Dojeli jsme se setměním, unavení a odpočatí zároveň. V každém případě spokojení!  

Na vlastní kůži zažili: Honza, Midis, Vítek