Tribeč - Bermudský trojúhelník Slovenska

    Krásně jsme si to naplánovali. V pátek brzy po obědě vyjedeme a kolem čtvrté sedíme na kole pod slovenským pohořím. Přehoupneme se přes hřebínek, vyšvihneme na další a v neděli nás k autu doveze vlak. Jenomže to by nesměl být Tribeč, na který jsme se vydali, takzvaným bermudským trojúhelníkem Slovenska. Říká se, a z místních o tom nikdo nepochybuje, že v pohoří Tribeče, které se rozprostírá severně od Nitry, mizí lidé!

    Jak řekli, tak udělali. V pátek odpoledne pod hřebenem a šup do sedel. Naplánovali jsme si nocleh na zřícenině Oponického hradu. Kdo by to byl řekl, že stejný nápad mělo tolik dalších lidí. Seznámení u večerního ohně, bubnovačka, úplněk. Nikdo nezmizel, jen láhev vína z batohu (resp. její obsah). 

    Druhého dne, plni elánu, osedlali jsme kola a vzhůru na hřeben. Uspěl jsem s přemlouváním stran správné trasy, a tak jsme za pár minut projížděli kolem největší skládky široko daleko (asi, smrad, že by jeden pad). Teplo bylo jak se patří a tak si nás nemohly nevšimnout hejna much, které nás od skládky doprovázely dalších 650 výškových metrů. Moc fajn to bylo :)

    Tady už mi začlo docházet, jak že je to se zmíněným Bermudským trojúhelníkem. Postupně, jak mi parťák do kopce ujížděl, docházelo k záhadnému zmizení síly, odhodlání, ambicí, sebevědomí. Nic co by nezachránil zdarma nabídnutý guláš na setkání KST (Klub Slovenských Turistov), které se zrovna konalo na vrcholu kopce. Tribeč není místo s kruhovými výhledy, ale sami turisté se nechali slyšet, že zde chtějí postavit rozhlednu. Inu, uvidíme co uvidíme. 

    Pokračovali jsme po hřebeni po turistické zelené a ta je panečku jezdivá! Cestou nám naproti pobíhali běžci, kteří se vydali na horský ultra 105km dlouhý aninevimjakbychtonazval. Respekt! 

    A to my zase ne, studánka, zevleníčko, pak zase na chvíli do sedel. Pokud tam někdy budete hledat vodu, moc jí nenajdete. Super studánka je zde.

    Večerem, jak už to u nás bývá, jsme se vydali vyhledat nějaké pěkné místečko, kde složíme hlavy, zapálíme ohýnek, prostě veleromantika. Že jsme se před tím posilnili po našom, to dá rozum!

Strašně moc jsme se snažili být vzornými návštěvníky, ale někdy prostě ať děláte co děláte, všechno marný...

Na cestu jsme dostali kousek cukroví z právě probíhající svatby. Ale i bez něj bychom si tenhle večerní minitrip neskutečně užili.

    Výhodou Tribeče a Vtáčníku, který nám zbyl na příště, je, že pohoří lemuje železnice. Ať dojedete kamkoli, je to správně! Vlak jede každé dvě hodiny. 

Málem bych zapomněl na ten špíz na ohni, ale taky nemusíte vědět všechno :)

na vlastní spocenou kůži: Kalda, Vítek