Stane se, že víte... Někdy ale stačí, když tušíte!
V pátek kolem desáté večerní jsme si mysleli, že víme. To jsme ještě ani netušili. Neplánované odjezdy na poslední chvíli totiž skrývají spousty dobrodružství. Hledáte batoh, pak boty a když už všechno najdete, nemáte mapu. Tentokrát opravdu nebylo času nazbyt a bylo třeba konat. Rychle věci do auta a honem pro kamarády. Ještě víno, bez něj by to nebylo ono. S jarními dešti se zásoby vína ve sklepích obklopují vysokou hladinou spodních vod, a tak dobrodružství začalo už zde. Na holínky už nebyl čas, takže došlo na ručkování po stěnách a ulovení prvního demižonu, který plaval kolem. Jak to, že doma není žádná prázdná láhev? Vzpomněl jsem si na dvoulitrový Camelbag a pousmál jsem se. Půjde to!
Vyráželi jsme kolem jedenácté večerní a plynule jsme se blížili k poznání nočního výstupu. Ve Fačkovském sedle jsme nahodili batohy a za chvíli, kolem čtvrté ranní, jsme si užívali čerstvý hřebenní větříček. Už bude dobře, teplo a spánek. Snad za pár minut šli kolem první ranní turisté a náš bezpečnostní systém značky Hovawart nám připravil poněkud hlasitější budíček.
Probudili jsme se do polojasného dne a naplno jsme si užívali sobotního rána v horách. To jsou chvíle, kdy je na pozdní noční odjezdy a brzké ranní výstupy zapomenuto.
Minuli jsme odbočku na vrchol Klak a namířili si to rovnou do míst, kde jsme tušili starou ale udržovanou chatu Javorinka. Na vrchol taky dojde. Chata Javorinka je snad i díky své poloze pěkně uklizená. Leží mimo turistickou značku a pokud o ní nevíte, jistě ji minete. Je to ale škoda. Ti, kteří o ni pečují, to dělají svědomitě a ti, kteří ji navštěvují, jsou povětšinou slušní lidé. Chajdička je to útulná a po zatopení v kamnech i pohostinná. Na horách chutná všechno a italské speciality především. Ano, těstoviny...
Večer se pomalu blížil a nezbývalo než vyrazit k vrcholu. Barvy, které nabízí zimní večerní slunce totiž málo co překoná. Pak se to stalo. Za trámem horní palandy jsme objevili zásadní filosofickou publikaci "Tušenie súvislosti", v níž Ludvík Souček rozšiřuje okruh neobjasněných otázek týkajících se původu člověka na zemi, možnosti ničivých katastrof, existence a působení vyspělých mimozemských civilizací, jejich vliv na kulturu lidstva a mnohé další zásadní otázky. Autor nabízí velmi nekonvenční řešení bílých míst na poli poznání, spojuje zdánlivě nesouvisející fakta v holistický výklad světa...před autorem nemají záhady šanci! (Jan Brdíčko, 2016) Uznejte, že jsme si museli dát po štamprdli. Bohatě teoreticky vybaveni jsme vystoupali na Klak a užívali si dechberoucí chvíle, při kterých jsme tušili souvislosti...
S heslem "kdo si počká, ten se dočká" jsme si užívali posledních slunečních paprsků.
Tohle nikdy neomrzí. Dávno bychom mohli večeřet řízky, které by nám maminky nasmažily na cestu, kdyby tušily, že někam jedeme, ale raději jsme koukali do ohnivé koule padající za obzor.
Ještě malou chviličku a vzhůru dolů. S posledními zbytky denního světla jsme dorazili na chatu a opravdu pořádně jsme se vyspali :)
Ráno jsme vstávali do vymrzlé, ale pořád útulné chatičky. Zatopit nebylo tak snadné jako předešlého dne. Nikomu se totiž nechtělo z tepla spacího pytle. Nakonec jsme se vyhecovali a dokonce jsme si užili teplou snídani... 3 Hvězdy za improvizaci!
Recept: Dvě velké cibule na jemno nakrájíme na prastarém dřevěném prkénku, na rozžhavených kamnech (stupeň 7-9) rozpustíme na pánvi osminku másla a trošku olivového oleje. Pozor, ať vám přes noc taky nezmrzne! Přidáme bohatou dávku nasekancých čerstvých chilli papriček a do zlatova orestujeme. Tenkými plátky česneku ovoníme směs a lehce dosolíme. Následně přidáme cokoli, co najdeme v batohu, a věřte, že nic v pánvi nezbyde!
Pak už stačí uklidit chatu lépe, než jak byla, nanosit dostatek dříví pro další návštěvu a hurá dolů z kopce. Ano, byl to krátký výlet. Rozhodně toho ale nelitujeme!
Na vlastní kůži zažili: Martin, Honza, Vítek